Každý z lidí má v životě někdy v něčem smůlu. U někoho se pak tato projeví třeba tím, že se někdy dočasně a někdy také trvale nedokáže postavit na vlastní nohy. Čímž nemám na mysli lidi totálně nesamostatné, ale ty, kdo doplatili třeba na úraz nebo nemoc ztrátou či omezenou možností používat své dolní končetiny tak, jak to bývá u lidí běžné. Někdy prostě lidé nemohou chodit. A kdyby na to zůstali sami a bez pomoci, nestál by jejich život skoro za nic. Protože by byli trvale uvěznění doma nebo v nemocnici, odkud by se sami nedostali. Ale díky tomu, že existují elektrické invalidní vozíky, nemusí leckdo z nás skončit zase až tak špatně.
Lze mít štěstí v neštěstí
Když je někdo omezeně mobilní, nemůže si samozřejmě někam jen tak dojít. Ale díky invalidnímu vozíku, který si může pořídit, přesto nemusí setrvávat na jednom místě a čekat, zda ho třeba někdo někam neodnese nebo neodveze. Může si tímto zajistit i docela běžný život, a to aspoň tam, kam je přístup bezbariérový. A kdo si dokáže představit onu bezmoc, již by nepohyblivý člověk dnes a denně zažíval, potvrdí, že je dobře, že si lze takový vozík pořídit. A získat tím i docela kvalitní a plnohodnotný život.